Zámek Luštenice

Historie

První zmínka o vsi je z přídomku Pavla z Luštěnic roku 1268. Roku 1387 zde byl pánem Mikuláš z Potštejna, koncem 14. století pak Vilém ze Zvířetic a v letech 1402-24 Ctibor ze Stakor. Roku 1481 koupil část Luštěnic Jan Tovačovský z Cimburka a připojil je k mladoboleslavskému panství. Někdy po roce 1570 byly připojeny ke Kosmonosům, k nimž patřily až do roku 1739, kdy jej od Černínů z Chudenic koupil Josef Scherzer z Kleinmühlu. Roku 1774 prodal Eliáš Scherzer Luštěnice Kristiánu Filipovi Gallasovi, který je připojil k sousedním Horkám nad Jizerou. Spolu s Horkami je od roku 1805 držela hrabata Nostitz-Rienecz, za nichž byl luštěnický zámek využíván pouze jako správní budova a pomalu pustl. Ve 2. polovině 20. století byl zámek nákladně opraven.

Popis zámku

Základem stavby dnešního zámku je jednoduchá obdélná trojprostorová budova renesanční tvrz, dochovaná ve sklepech a zčásti v přízemí západního křídla zámku. Snad již při vrcholně barokní přestavbě ve 30. letech 18. století bylo půdorysné schéma rozšířeno do dnešní podoby hlavní budovy půdorysu písmene U se zaoblenými vnitřními nárožími nádvoří. Budova je jednopatrová, pouze ve střední části západního křídla je o poschodí vyšší. K hlavnímu západnímu průčelí jsou po obou stranách symetricky připojeny čtvercové třípodlažní pavilony zakončené původně atikami. Za Scherzerů byl zámek v letech 1760-74 dále upravován do podoby, která až na drobné detaily setrvala dodnes. Pozdně barokní jsou především zavěšené pilastry s dekorativním dříkem ve fasádě 1. a 2. patra vstupního rizalitu, stejně jako polokruhově vytažená korunní římsa nad hlavním vstupem s prolamovanou atikou po stranách. Místnosti přízemí jsou zaklenuté českou plackou či valenou klenbou s výsečemi , ve vyšších podlažích se původní vzhled interiérů nedochoval.